Úvod / AKTUALITY / Dolní Újezd v 18. a 19. století

Dolní Újezd v 18. a 19. století

Zveřejněno 18. 12. 2020 / Aktuality, Z historie / Autor: Správce webu    

Rozvoj řemesel

V průběhu 19. století, zvláště pak po zrušení roboty a nevolnictví, se tvář vesnice začíná výrazně měnit, a to k dobrému. Statky se zvelebují, mizí malé nevzhledné domečky a na jejich místě se postupně objevují hezké chaloupky. Přibývá obyvatel, mění se však také složení řemeslníků. Na dokreslení několik (neúplných, ale zajímavých) údajů:

Řemeslníci v Dolním Újezdě v roce 1807:

  • 3 bednáři (na čp. 90, 209, 251)
  • 1 hrobař (na čp. 18)
  • 2 koláři (na čp. 176, 275)
  • 4 kováři (na čp. 85, 195, 199, 264)
  • 14 krejčích (na čp. 47, 52, 73, 89, 108, 111, 146, 163, 171, 198, 210, 231, 232, 276)
  • 6 ševců (na čp. 104, 181, 182, 183, 188, 189)
  • 1 tesař (na čp. 64)
  • 1 truhlář (na čp. 63)
  • 3 zedníci (na čp. 8, 105, 125)


Asi o padesát let později je situace změněná (rovněž neúplně):

  • 3 bednáři (na čp. 66, 83, 108)
  • 1 barvíř (na čp. 291)
  • 1 hrobař (na čp. 18)
  • 5 kolářů (na čp. 53, 60, 65, 103, 282)
  • 8 kovářů (na čp. 28, 58, 85, 88, 282, 307, 315, 334)
  • 10 krejčích (na čp. 7, 19, 60, 63, 130, 160, 186, 188, 249, 250)
  • 5 muzikantů (na čp. 58, 103, 250, 299, 318)
  • 1 olejník (na čp. 91)
  • 1 punčochář (na čp. 11)
  • 4 pekaři (na čp. 73, 74, 329, 341)
  • 1 puškař (v Jiříkově čp. 8)
  • 4 sedláři (na čp. 60, 235, 284, 332)
  • 2 sklenáři (na čp. 5, 52)
  • 2 stávkaři (= punčocháři, na čp. 2, 11)
  • 1 šindelář (na čp. 304)
  • 1 štětkař (na čp. 103)
  • 8 ševců (na čp. 2, 37, 52, 75, 99, 105, 226, 318)
  • 4 tesaři (na čp. 42, 109, 172, 236)
  • 3 truhláři (na čp. 7, 52, 236)
  • 2 zámečníci (na čp. 279, 314)
  • 6 zedníků (na čp. 21, 98, 183, 249, 289, v Jiříkově na čp. 13)

Rozvoj obchodování
Až do počátku 19. století občané Újezdu, nepotřebovali žádný obchod. Téměř vše jim dávalo vlastní hospodářství. Naopak, kdo měl některé hospodářské přebytky (mléko, maso, mouku, mák, vejce, med atd.), snažil se je prodat na pravidelných litomyšlských trzích, kde se dalo koupit plátno, nádobí a jiné potřebné věci pro domácnost.

Jakmile však začalo přibývat bezzemků či malorolníků, situace se počala měnit. Nádeníci a drobní řemeslníci, kteří pracovali u sedláků na smluvenou dobu, dostávali odměnu většinou v naturáliích a potravinách. Stále více však žádali peníze, protože i oni si chtěli pořizovat věci denní potřeby, které jim nemohli zajistit svými jednoduchými výrobky místní řemeslníci. Zákonitě musila přijít doba vzniků prvních obchodů, kvelbů.

Z prvních obchodníků je uváděn již v roce 1807 kramář Josef Kerhart. Co ve svém krámku v čp. 58 prodával, nevíme, ale asi toho moc nebylo. Po roce 1820 otevřel prodejnu ve svém novém domě čp. 284 kupec Ludvík Lukavec.

Na Rovince v chalupě čp. 35 měl kupecký krám Franc Veselík. Roku 1836 koupil tuto chalupu bývalý mlynář z Horního Újezdu Jan Stříteský. Nemínil obchodovat, místní občané jej však přesvědčili, aby zde obchod zachoval a konkuroval židovi, který se v obci usadil. Stříteský to již v příštím roce udělal a chalupu přestavěl na jeden z největších patrových obytných domů v obci a v levé části přízemí upravil kvelb (dnes známý jako u Husarů). Postupně rozšiřoval sortiment zboží a stal se velmi prosperujícím obchodem. Na vejměnek odešel roku 1852, a protože neměl děti, předal obchod dceři své sestry, Heleně Mazalové. Odchod skvěle prosperoval až do 40. let minulého století.

Židovští obchodníci: Silná židovská komunita byla kolem Luže. Odtud se šířila do okolních vesnic. První žid se usadil v Dolním Újezdu roku roku 1827 na čísle 284. Byl to Jeremiáš Lengsfeld s rodinou a příbuznými. Veřejnost je přijala s odstupem, ale postupně si zvykala. Bylo to i tím, že měli vždy hotovost po ruce, skupovali věci pod rukou a mohli kdykoliv poskytnout půjčku. Byli chytří, obchodně zdatní, pečliví v účetnictví. Začínali s krámkem a kořalnou. Šalomoun Lengsfeld se oženil, koupil od Rubka nový dům čp. 325 u silnice k Desné. Byl jedním z boháčů v obci. Roku 1879 se stal poštovním expedientem a prosperující obchod předal dceři Kláře.

Jaký byl sortiment zboží, můžeme se opět zčásti dohadovat. Vedle místních zdrojů od vesničanů (mouka, máslo, tvaroh, lněný olej, hrách, mák apod.) prodávali kupci i zboží z okolí. Po roce 1825 se občas objevila káva, mnohem později čaj a čokoláda. Oblíbené bylo sušené ovoce a ořechy. Nabízeli i výrobky ze dřeva: mísy, lžíce, kvedlačky apod. Nádobí včetně talířů bývalo z pálené hlíny a kameniny, porcelánové nádobí se objevilo až po roce 1860. V této době se v krámech začínají prodávat také litinové pekáče a hrnce, zvané železňáky. Sortiment zboží se mění s novými trendy, přestává se svítit loučí, prodávají se svíčky, sirky, petrolej, mýdlo, výrobky ze skla...

V 80. letech přestavoval dům čp. 55 na rozsáhlou patrovou budovu Josef Kysilka. Po řadě změn dům pronajal a pak koupil Josef Lengsfeld, který zde měl krám s velkým sortimentem.

Řezníci a pekaři začali také obchodovat. Řezník Jan Krátký začal nabízet své výrobky v čp. 26, na čp. 51 byl řezníkem Jan Kysilka. Nejstarším řezníkem byl Václav Kysilka na čp. 54. Pekařskou živnost na čp. 73 měl Josef Říha, na čp. 74 František Chour. V čp. 329 pekl Josef Šejbl, jehož syn vystavěl nový dům s pekárnou a krámem čp. 335: pekl chleba, rohlíky, housky a preclíky, nabízel i mouku a krupici (dnes u Stráníků). Obchodování však neuživilo, proto měli např. malé hospodářství nebo třeba šenk.

Litomyšlský kroj

Kroj byla velmi drahá záležitost a kompletní ústroj si mohli dovolit jen ti, kteří na to měli. Kroj z okolí Litomyšle byl velmi hezký, a nejvíc nám o něm řekne vyobrazení. Jeho praní, čištění či žehlení musilo být značně obtížné. Kroje se uchovávaly ve zvláštních truhlicích, nosil se pouze při slavnostních příležitostech a postupně se obměňoval. Pochopitelně byl rodinným dědictvím. Není divu, že se o kroj zajímali národopisci, hl. Tereza Nováková či Alois Jirásek. V chudých rodinách se kroje šily z lacinějších látek, zjednodušeně.

Zdravotnictví
Až do zrušení roboty zodpovídal za zdraví poddaných majitel panství, moc starostí si však s tím nedělal. Většina nemocí se léčila po domácku. V každé větší vesnici byl znám člověk, který při úrazu či nemoci dovedl pomoci. Ještě v druhé polovině 19. století byla lékařská pomoc na vesnici výjimkou. Jen v ojedinělých případech se obraceli na nemocnici v Litomyšli. Ta byla zřízena r. 1847 na místě dnešního Lidového domu, pak na místě dnešního Domova důchodců u I. ZŠ a od r. 1874 byla vystavěna první budova dnešního areálu nemocnice u silnice na Poličku. V roce 1871 byl ustanoven prvním okresním lékařem MUDr. Eduard Čermák.

V Dolním Újezdě byl vyhledávaným "vesnickým doktorem" Josef Pavliš, čp. 258, a Josef Kočí čp. 215. Známým léčitelem zlomenin byl Tomšíček z Desné se svou dcerou. Receptura jejich kostivalové masti je známá dosud.

Lidé se nejvíc obávali nakažlivých smrtelných nemocí. Podle školní kroniky: "V Čechách r. 1879 řádí asijský mor, tyfus, modré a černé neštovice." Na neštovice, záškrt, černý kašel i na chřipku umírali i dospělí lidé. V roce 1871 byl ustanoven prvním okresním lékařem MUDr. Eduard Čermák. V době epidemie mívali školáci zákaz docházky. V prosinci 1891 provedl dr. Čermák první zkušební očkování proti neštovicím u několika školáků.

V roce 1889 byl vydán pro české země zákon o obvodních lékařích. Litomyšlský okres byl rozdělen na sedm obvodů: litomyšlský, dolnoújezdský, morašický, sloupnický, trstenický, sebranický a opatovský, které byly postupně obsazovány lékaři. V Dolním Újezdě byl prvním obvodním lékařem dolnoújezdský rodák MUDr. František Kočí. Pocházel ze statku čp. 215. Ordinovat začal roku 1893. Ve 33 letech však umírá na tuberkulózu. Je pochován v Újezdě.

V listopadu 1899 nastupuje na jeho místo MUDr. František Dostál, volnomyšlenkář, aktivní sportovec. Roku 1907 se odstěhoval do Vysokého Mýta, ale do Dolního Újezda se rád vracel. Třetím obvodním lékařem byl MUDr. Ladislav Hrnčál. V Újezdě působil od roku 1907 do roku 1914. V ordinaci jej vystřídal MUDr. Miloslav Živný. Tento oblíbený lékař se staral o zdraví svých občanů více než 43 let.

Velmi důležité poslání měly již dávno před lékařskými obvody "zkušené porodní báby". Byly to velice vážené osoby. Z konce 19. a začátku 20. století známe tato jména: Anna Chaloupková, čp. 280; Kateřina Simonová, čp. 17; Anna Vašíčková, čp. 329; Josefa Bisová, čp. 7; Anežka Kůtová, čp. 103 a Emilie Kabrhelová - Žďárová, čp. 342

Převzato z knihy

Dolní Újezd 1167-2017

Regionální muzeum vesnice Dolní Újezd
Dolní Újezd 76
569 61 Dolní Újezd

Muzeum otevřeno v době konání výstav každou neděli

14:00 - 17:00


Sledujte nás: