Úvod / AKTUALITY / Dolní Újezd v letech 1919 - 1939

Dolní Újezd v letech 1919 - 1939

Zveřejněno 26. 12. 2020 / Aktuality, Z historie / Autor: Správce webu     

Po skončení Velké války, jak byla tehdy nazývána 1. světová válka, trvalo nějaký čas, než se na mnoha místech Dolního Újezdu hospodařit jako před válkou. Více jak padesát padlých mužů výrazně v hospodářství chybělo. Děti rychleji vyspívaly, poněvadž musily přibírat ke svým hrám část povinností po padlých. A u mužů, kteří se vrátili, zůstaly nejen na těle, ale i na duších šrámy z válečného pekla, které si prožili, ať už v útocích, pochodech, zajetí či ve vojenských lazaretech.

Pojďme spolu projít dvacet let první republiky. Nebude to soustavné vyprávění, jen hrsti vzpomínek, útržků a záznamů, ať z obecní kroniky, ze zápisků učitele Václava Peterky a dalších materiálů.

Příroda tehdy mladé republice nepřála. Pro velké sucho v roce 1921 narostlo málo trávy, téměř nebylo seno, obilí nedorostlo, úroda byla velmi nízká. Závratně stouply ceny obilí: 1 q pšenice se dal koupit za 400 Kč, žito za 350 Kč, ječmen za 380 Kč. Na Karlově kopci (což je stráň mezi prostřední hospodou a Švejdovým mlýnem) uschla polovina stromů. Později byly nahrazeny listnatými stromky.

Hospodáři začali pomalu opravovat své usedlosti, obdělávají zanedbaná pole. Stavbou rodinné vily MUDr. Miloslava Živného čp. 349 začíná po parcelaci pozemků Panského dvora výstavba rodinných domků. Vedle staví Adolf Bis (z čp. 185) pro svoji sestru Annu, provdanou za Jana Vaňáska, dům čp. 351. Staví zde místostarosta Jan Voříšek čp. 352, který použil kámen z bývalé panské myslivny v Bořkově. Přibývají domky živnostníků, např. Jan Doseděl, strojmistr z lihovaru. Ten si k rodinnému domku čp. 353 postavil i garáž a autodílnu, protože se stal soukromým autodopravcem. Jan Jiskra si k domu čp. 354 postavil sedlářskou dílnu. Václav Žďára u domku čp. 355 měl obchod s uhlím a dřívím, a později i první benzínovou pumpu. U dnešní požární zbrojnice přibyl domek čp. 357 - řeznictví Jana Balcara, vedle pekařství Karla Šejbla staví svůj domek čp. 356 klempíř Ludvík Lebeda, a vedle vyrostl patrový domek čp. 359 faráře Václava Marka.

V roce 1923 začala v září stavba silnice k Říkovicím přes Jiříkov, z podpory pro nezaměstnané. 25. května 1924 byla povolena stavba silnice po Dolečkách a pazušských drahách. S prací se začalo hned 3. června. 8. listopadu byla dostavěna silnice k Říkovicím. Asi 2 700 m silnice stálo 193 000 Kč.

V roce 1923 začal vysílat Čs. rozhlas. Zprvu nesměle, ale během několika let se velmi rychle rozšířil, takže rozhlasový přijímač byl postupně ve většině domácností.

  Hostinec v Jiříkově u Kadlických
Hostinec v Jiříkově u Kadlických

V září 1923 se odbývaly na poličském okrese manévry čs. vojska. Letecký oddíl byl umístěn na východě od Pohodlí mezi Vysokým lesem a státní silnicí. "Sešlo se mnoho zvědavých. 4. září navštívil obec ministra národní obrany František Udržal s generálem Mittenhamerem a prohlédli si ubytování vojska na Rovince."

V roce 1923 byla ukončena pozemková reforma. Pole panského dvora, dosud patřící bavorskému knížeti Thurn-Taxisovi, byla takto rozdělena: Obci Dolní Újezd připadlo 59 ha polí a luk, jiříkovským 19 ha a Osíku 22 hektarů. 

Firma u Čermáků, nyní Fr. Kovář
Firma u Čermáků, nyní Fr. Kovář

Trochu politiky: V roce 1927 se konala volba prezidenta republiky. Předvolební agitace byla bouřlivá a rozhodně ne slušná. Masaryk přesto znovu vyhrál.

Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 se do čela strany dostali zastánci tvrdé bolševické linie. Předseda Gottwald v prosinci 1929 v parlamentu prohlásil: "My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krkem. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistři." Zde bych chtěl upozornit, že bolševici i fašisti měli svoje obdivovatele i v Dolním Újezdu.

Dne 18. března 1930 byli učitelé i někteří zástupci obce přítomni v Litomyšli velmi důstojné poslední poctě Aloisu Jiráskovi, když byla v mohutném doprovodu převážena urna s jeho ostatky z Prahy do Hronova. 

Stavba Sokolovny

O stavbě Sokolovny se začalo znovu mluvit hned po vzniku Čs. republiky. Již na začátku roku 1919 byla provedena první sbírka. V létě 1920 věnoval z USA bývalý občan Újezdu Josef Jílek dar dvacet tisíc korun na stavbu Sokolovny. Na konci tohoto roku předkládá první plán a rozpočet na stavbu Sokolovny stavitel Václav Šilhavý, který zde již před válkou postavil honosnou budovu školy. Nastalo zdlouhavé a složité zajišťování všech povolení, stejně jako finančních darů a příspěvků. Zatím co Sokolové i Orlové vybírali vhodné místo pro svoji stavbu, vyřešil to rolník Josef Čejka z čp. 29 jednoduše - poskytl na stavbu Sokolovny svůj pozemek.

6. dubna 1924 byl slavnostně položen základní kámen. Pak se rozběhly práce naplno. Vedle stavební skupiny stavitele Šilhavého zde pracovalo hodně místních, hl. Sokolů a Orlů. Zdarma naváželi materiál, ale i jinou práci dělali zdarma, čili jak se tehdy říkalo "z lásky". Přestože Sokolovna je stavbou značně složitou a prostornou, práce šly rychle kupředu. Štukatérskou práci provedla firma K. Uttl, reliéfní výzdobu realizoval akad. sochař Ludvík Vocelka. A již před Vánoci, tedy po půl roce, 12. 12. 1924, byla tato krásná víceúčelová stavba slavnostně otevřena Tělocvičnou akademií. 

Bývalá Panská hospoda, zbořená v roce 2015
Bývalá Panská hospoda, zbořená v roce 2015

Sokolský biograf

Jednota Sokol však byla stavbou Sokolovny dlouhodobě zatížena, přestože se tam pořádaly tělovýchovné akademie, besídky, divadla či akce různých a organizací a spolků. První sokolský ples se konal 27. ledna 1925, poprvé s elektrickým osvětlením. V dubnu 1925 se zde hraje první divadelní představení "Maryša". Stále to nestačilo.

V roce 1926 bylo rozhodnuto, že Jednota zařídí biograf. Promítačka byla zakoupena z Litomyšle za 12 000 Kč. První představení proběhlo 9. 5. 1926 a čistý zisk z něj činil 586 Kč. Biograf, v těchto letech na vesnici záležitost ojedinělá, se tak stal stálým a dobrým příjmem ke splácení dluhu. Filmy byly němé, občas doprovázené hudbou. Teprve někdy po roce 1934 byl i Sokolský biograf přebudován na zvukový, což nebyla záležitost laciná.

Elektrifikace obce

V červnu 1924 se na schůzi obecního zastupitelstva projednávalo připojení obce na elektrickou síť. Z 25 přítomných hlasovalo 17 pro, 5 bylo proti a 3 se zdrželi hlasování. Lidé se elektřiny báli, ale nakonec se nechali přesvědčit. Na jaře 1925 se začalo s výstavbou elektrorozvodné sítě. Stavbu prováděla firma "Ves" z odboru Ústřední jednoty hospodářských družstev v Praze v celkově dohodnuté ceně 212 576Kč. Dne 18. září 1925 se rozsvítily první žárovky.

V prosinci 1926 byla dokončena elektrifikace v Dolním Újezdu (7 900 m), od obce přes Jiříkov (2 450 m), celkem za 632 556 Kč. Až teď se o elektřinu začaly zajímat také Václavky. I zde se nakonec a postupně dočkali, stejně jako všechny odlehlé části obce.

Katastrofy

Dne 21. března 1928 vypukl na Pazuše požár, který za pomoci silného větru zachvátil 15 domů. Podrobněji je tato katastrofa popsána v kapitole o hasičích. Škoda byla odhadnuta na 1 200 000 Kč. Újezdští občané vyhlásili sbírku, která shromáždila 720 000 Kč 250 q obilí. Rozdělování mezi postižené si vzalo na starost obecní zastupitelstvo. Krásný čin, který stojí i po létech za ocenění. Možná i pod vlivem této katastrofy byl 5. července 1928 založen Hasičský záchranný sbor v Jiříkově.

Dne 22. dubna 1934 vypukl podobný požár velký požár na Přibiňovsi, který celkem zasáhl 6 domů. Bylo však poznat, že hasiči byli zkušenější, technika dokonalejší a spojení rychlejší, takže dvacet sborů zabránilo větším škodám. V květnu 1933 však vyhořel největší dolnoújezdský mlýn čp. 194 mlynáře Jana Kerharta.

Dne 24. května 1928 se srazil na kole Jan Pavliš z čp. 258, když předjížděl u Litomyšle povoz. Kopl ho kůň a pan Pavliš byl bezvědomí dopraven do litomyšlské nemocnice, kde však brzy zranění podlehl. Byl to vyhlášený ranhojič a léčitel dobytka. Na pohřbu mu bylo mnoho lidí ze širokého okolí.

Československo na přelomu let 1928/29 zasáhla nebývale tuhá zima. Od poloviny prosince do začátku března nevystoupila teplota přes nulu (ani ve dne). Byly zaznamenány teploty až -40°C. Sněhová pokrývka dosáhla místy až výšky 4 m. V lesích nepřežilo 70% zvěře. Příroda však vše sama urovnala. V našem kraji však byla mírnější. Dne 1. července 1930 zemřel Václav Bis z čp. 217, který byl v Újezdě starostou v letech 1913 - 1919, a také jednatelem pobočky Národní jednoty severočeské po dobu patnácti let.

Oslavy

V období Rakousko-Uherska se konaly četné oslavy, které souvisely s výročími panovnického dvora. Povětšině se konaly formou slavnostních mší, za povinné účasti zástupců obce, učitelů a školní mládeže. Po vzniku Čs. republiky se oslavy v kostelích přestaly konat, bohužel k nelibosti řady katolíků.

Prostřední hospoda, čp. 243
Prostřední hospoda, čp. 243

Dne 1. září 1928 se konala Národní slavnost, kterou pořádal Sokol a republikánský dorost. Průvod "Selské jízdy" a alegorické vozy vyjely od Chadimova mlýna na Rovinku, kde proběhly oslavy. Dne 27. října 1928 pořádali Sokolové, hasiči a legionáři slavnost k 10. výročí vzniku ČSR. Od pazušské studně vyšel lampionový průvod na Rovinku k památníků Selského povstání, kde měl proslov starosta Sokola, učitel Jaroslav Bošina.

Dne 30. června 1930 byla uspořádána velká zemědělská manifestace okresu, Republikánské strany a malorolnického lidu. Selská jízda tvořila průvod od Janeckých k památníku Selského povstání, kde okresní správní komise položila věnec. Přednášku o Lukáši Pakostovi a selském povstání přednesl prof. dr. Adolf Filáček. Přítomen byl i okresní hejtman Špale. Poté se veřejnost přesunula na louku Jana Holce u Švejdova mlýna. Zde slavnost zahájil rolník ze statku čp. 185 Adolf Bis, ruský legionář a předseda představenstva Spořitelního a záložního spolku. Po něm mluvil generální tajemník Republikánské strany Ing. Žilka z Prahy, senátor Složil a poslankyně Národního shromáždění Anna Chlebounová ze Džbánova. Jako zlatý hřeb oslav bylo v přírodním údolí Bořkova sehráno divadelní představení "Lukáš Pakosta". Účinkovalo 209 osob včetně 20 Němců z Litrbach, a také několik desítek koní. Režii měl Jan Vomočil, hostinský z Prostřední hospody. Velká část obecenstva seděla na upraveném svahu s provizorními lavičkami na obou stranách údolí. Slavnost se vydařila.

Výrobky firmy Vytlačil Osík (hrabicovka, čistička, mlátička) se staly brzy vynikajícími pomocníky rolníků
Výrobky firmy Vytlačil Osík (hrabicovka, čistička, mlátička) se staly brzy vynikajícími pomocníky rolníků

Újezd se rozrůstá

Od roku 1930, po překonání celosvětové hospodářské krize, vzrůstá opět stavební rozvoj. Naproti hřbitovu, vedle čp. 344, si postavil rodinný domek čp. 367 s trafikou válečný invalida Jan Bulva. Paní M. Jiskrová postavila u statku čp. 156 novou stodolu, tesař František Svatoš z čp. 57 postavil na místě malé staré stodoly novou moderní stodolu. Na Žďáře na pozemku Jana Vodehnala čp. 76 postavila firma BAŤA moderní patrový domek s malou dílnou a prodejnou obuvi. Naproti novostavbě klempíře Ludvíka Lebedy postavil Jan Bednář rodinný domek s prostornou obuvnickou dílnou. Vedle bývalého konzumu u Kůtů postavil František Drobný rodinný domek s novou prostornější prodejnou konzumu. Naproti čp. 76 přibyl dvojdomek klempíře Josefa Lněničky čp. 373 a zámečníka Jindřicha Lněničky čp. 374. I v Dolečkách na Žďáře přibyly další rodinné domky. V ulici z Ovčína východně kolem dvora vznikla nová ulice. Rodinný domek čp. 378 zde postavil Václav Peterka, zakladatel Sokola a hasič krajského formátu, který si vzal dceru Františka Bise ze Seče Vidlaté; naproti stavěla jeho dcera Růžena, která byla ženou četnického strážmistra Josefa Galatíka.

Stručně

Roku 1934 byl přemístěn poštovní úřad z hostince Leopolda Jirečka do "staré školy". U "staré školy" a u nové hasičské zbrojnice byly instalovány stojany k odběru pitné vody pro veřejnost.

Rok 1935 byl významným pro hasičský sbor. Pod vedením stavitele p. Mikuleckého byla 27. května zahájena stavba nové hasičské zbrojnice. Mimo jiné díky daru "Amerikána" Josefa Jílka, soukromníka z Litomyšle, který na stavbu věnoval 20 000 Kč, šly práce rychle kupředu, takže 10. července byla stavba hotová. Dne 14. července 1935 pak proběhlo slavnostní otevření s velkou oslavou trvání Sboru.

Na jaře r. 1935 se přemnožili chrousti. Protože hrozilo zničení mnoha stromů, podporoval stát jejich sběr a likvidaci. Zvláště školní mládež se snažila, protože za litr chroustů se platilo 20 haléřů. Celkem bylo v Újezdu vyplaceno 3 200 Kč.

V březnu 1937 byla dostavěna silnice Dolní Újezd - Trstěnice.

V roce 1939 bylo založeno Lihovarnické družstvo, které koupilo od majitele zbytkového statku Jana Kadlece lihovar se vším příslušenstvím.

Od jara 1939 se začalo se stavbou regulace toku Desinky od Kerhartova ke Švejdovu mlýnu. Projektantem a dodavatelem byla firma Kriegs z Litomyšle. Práci zde našlo mnoho nezaměstnaných, i když to byla práce těžká a nebezpečná.

Poslední roky první republiky

V roce 1935 již velmi starý Masaryk se zapojil do boje o prezidentské křeslo (jeho protikandidátem byl Kl. Gottwald), ale již v prosinci 1935 abdikoval. Během týdne na jeho úřad nastoupil dr. Edvard Beneš. Čekalo ho obtížné politické období s problémy vnitropolitickými i mezinárodními, jakým Masaryk čelit nemusil. Masaryk zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let.

V květnu 1938 Adolf Hitler již otevřeně útočil na Československo, kde jsou prý sudečtí Němci utiskováni a týráni. Čs. vláda vyhlásila částečnou mobilizaci, která proběhla v klidu a pořádku, a přinesla částečné uklidnění.

Hostinec u Kašparů v r. 1935. Od roku 1919 do roku 1926 zde byla pošta a do roku 1945 řeznictví.
Hostinec u Kašparů v r. 1935. Od roku 1919 do roku 1926 zde byla pošta a do roku 1945 řeznictví.

Nenávistná kampaň však vyvrcholila na podzim. 23. září vláda vyhlásila další mobilizaci. Ta proběhla rychle a úspěšně, čeští a slovenští vojáci nastupovali k útvarům s odhodláním bránit demokratickou ČSR. I Újezdští vojáci šli s odvahou bránit svou vlast. V Mnichově se 29. září 1938 sešli Hitler, Chamberlain, Daladier a Mussolini, bez zástupců ČSR, na konferenci k vyřešení české otázky. Druhý den přijal prezident Beneš a vláda generála Syrového rozhodnutí mnichovské konference, podle něhož musí ČSR odstoupit určené části českého pohraničí Německu. Vojáci tedy opustili všechny vojenské objekty, i pevnosti, teprve nedávno dobudované, včetně všech zbraní a munice. Ze sudetských vesnic odcházely do vnitrozemí české rodiny, i když nevěděly, co s nimi bude.

Újezd a okolí se ocitlo na hranicích Německa. Evropské mocnosti se chválily, že se jim podařilo díky předhození bezvýznamného Československa Německu zajistit trvalý mír. Hitler triumfoval. Přesto již měl připravený plán na zasazení zničující rány ČSR.

Skupina katolické mládeže

Od 60. let 19. století je v českých zemích patrný prudký nárůst spolkové činnosti nejrůznějšího zaměření, která neustala ani v období První republiky. Spolky podchycovaly vysoké procento obyvatelstva, mnohé z nich byly katolické, a ty zaručovaly lidové straně pevnou voličskou základnu.

Skupina katolické mládeže v Dolním Újezdě (SKM) vznikla roku 1919 a záhy se stala jednou z nejsilnějších v okrese. Její členové a členky z Dolního nebo Horního Újezda se nejčastěji scházeli v salonku na faře.

Patrně největší měrou se na existenci Skupiny podílel předseda Alois Zavoral, který ji vedl od roku 1921 až do rozpuštění nacisty. Předsedal zahajoval a řídil všechny schůze SKM, byl režisérem dramatického odboru Skupiny, varhaníkem ve farním kostele, dirigoval čtyřhlasný sbor, hrál na housle a vedl skupinku, která obohacovala program členských schůzí. Na členských schůzích často předčítal z Dorostu nebo z Nových směrů, což byly katolické časopisy. Byl velmi obětavý a organizačně schopný - vedl poměrně čilou korespondenci s ústředím Katolické mládeže i s jeho okresní organizací, zval přednášející, kněze na duchovní obnovy, odborníky, kteří by oživili program Skupiny.

Divadelní představení operety „Tulácká krev“ v podání SKM D. Újezd
Divadelní představení operety „Tulácká krev“ v podání SKM D. Újezd

Z činovníků Skupiny není možné opominout místního učitele Václava Peterku, který zde působil jako pokladník, vzdělavatel a hlavně se staral o kulturní vyžití Skupiny, když se členy nacvičoval recitace básní, zpěvy, působil jako režisér dramatického odboru, stejně jako Alois Zavoral. Divadlo hráli členové SKM spolu s Orly. Václav Peterka byl také stejně jako předseda Skupiny funkcionářem Orla, čímž je úzký vztah s druhou katolickou organizací ve vsi. Peterka se s předsedou SKM střídal ve funkci varhaníka v místním kostele. 

Divadelní představení „České děvče“ v podání SKM D. Újezd
Divadelní představení „České děvče“ v podání SKM D. Újezd

Václav Peterka nastoupil do dolnoújezdské obecné školy ve školním roce 1903/04, od roku 1925 učil na měšťance. Ve škole se nevěnoval jen vzdělávání, ale také kulturní a náboženské výchově svých žáků. Peterka sám je také autorem několika rozsáhlých emociálně nabitých článků v Dorostu.

Členskou schůzi vždy zahajoval předseda četbou vybraného textu. Téměř vždy členové zapěli Svatováclavský chorál, aby následoval kulturní program, kde se střídala hudební čísla, většinou houslová, básně a písně, jejichž téma bylo většinou náboženské či vlastenecké, dále bylo možné si vyslechnout anekdoty, zhlédnout pantomimy atd. Nechyběly ani zmíněné přednášky, z nichž některé proběhly i "se světelnými obrazy"; ty se konaly i pro veřejnost, tedy mimo členské schůze. Pro členy místní SKM přednášeli jak hosté, tak místní kaplani a faráři. Páter Josef Filipi působil v dolnoújezdské farnosti až do roku 1945. Promlouval ke Skupině většinou na etická a náboženská témata, v mnohem menší míře se zabýval politikou, ale zcela se jí nevyhýbal. Co se dále programu Skupiny týče - ve výroční dny si členové samozřejmě připomínali svátky světců, jako sv. Anežky, sv. Ludmily atd. Do každoročních aktivit Skupiny patřilo pořádání plesu v hostinci u Čejků, později u Jirečků, které si vyžádalo mnoho pozornosti a úsilí. Na organizaci se většinou podílela místní lidová strana, Orel a SKM. Jako katolická mládež se Skupina se svými odznaky samozřejmě zapojovala i do místních církevních slavností, a to i sborovým zpěvem, a v určené dny přistupovala ke společnému svatému přijímání. Členové také jezdili na poutě, jako například několikrát na Svatou Horu u Příbrami, na Chlumek u Luže, na Velehrad, do Maria Zell atd. Skupina se nevyhýbala ani diecézním slavnostem, ba ani těm celostátním - roku 1935 se zástupci Skupiny zúčastnili celostátního sjezdu katolíků v Praze. Výbor také několikrát uspořádal pro členy SKM i pro mladší zájemce duchovní cvičení. Dále se každoročně uskutečnilo několik sbírek, jako předvánoční sbírky pro chudé a na misie. Tradičně probíhal zahradnický kurz pro chlapce a kuchařský pro dívky. Členové Skupiny se účastnili akcí pořádaných svou okresní organizací, jako byly okresní dožínky, přednášky, vzdělávací kurzy, okresní plesy, exercisie atd.

Sdružení katolické mládeže bylo jako celek z nařízení německé policie v Čechách rozpuštěno 1. dubna 1943. I činnost dolnoújezdské Skupiny byla pouze násilně přerušena, nezanikla z vůle svých členů, proto ji znovu obnovili. Právně byla Skupina obnovena již 3. března 1945. S nástupem komunismu v Československu byly však všechny politicky nevhodné spolky zrušeny definitivně.

Na závěr uveďme parafrázovaný názor duchovního rádce Skupiny P. Josefa Filipiho, který odpovídal na otázku, proč je důležité patřit do spolku: Mladý člověk v sobě cítí touhu uplatnit svou energii a projevit své city. Pokud nemůžeme svůj potencionál využít pro ušlechtilé věci, jeho cesta nepovede správným směrem. Dále podle Josefa Filipiho mladý člověk cítí svou slabost tváří v tvář obtížím života, a proto touží mít kolem sebe lidi s podobnými názory a cíli, se kterými by překonával své problémy. Mladí lidé mají tendenci podléhat vlivům svého prostředí, které Filipi hodnotí jako špatné, ať v rodinách, nebo ve škole. Mladý člověk si prostřednictvím správné organizace musí navykat plnit poctivě své povinnosti k rodině, ke státu i ostatním společenským svazkům. Je potřeba mladé lidi informovat, odborně školit a připravovat na život. Navíc i církev se cítí v době 30. let více závislá na spolupráci laiků.

Posláním SKM tedy bylo vyvíjet snahu pomoci mladým lidem na jejich cestě životem. Snahu ukázat jim hodnoty, které katolíci vyznávají, a úkoly, které jsou spatřovány v láskyplné službě druhým pro větší slávu Boží, s pomocí sv. Václava tváří v tvář nepřízni doby spějící ke 2. sv. válce.


Převzato z knihy

Dolní Újezd 1167-2017

Regionální muzeum vesnice Dolní Újezd
Dolní Újezd 76
569 61 Dolní Újezd

Muzeum otevřeno v době konání výstav každou neděli

14:00 - 17:00


Sledujte nás: