Z HISTORIE: Historie LIHOVARU v Dolním Újezdě - část 2

Odkoupení lihovaru Zemědělským lihovarnickým družstvem pro Osík a Dolní Újezd předcházela snaha vyvolaná členy družstva z Osíka o umístění nového lihovaru do Osíka.

Je o tom záznam v kronice obce Dolního Újezda. "21. 4. 1938 vyjela na náklad Kampeličky (spořitelního a záložního spolku) v Dolním Újezdě skupina zájemců o vytvoření družstevního lihovaru na prohlídku lihovaru v Bojanově u Nasavrk a v Německém Brodě. Prohlédnuty 4 lihovary a všude doporučení, aby se družstvo založilo, že se to vyplatí. Po návratu se přikročilo k soupisu členů a bylo jich tolik, že vedoucí skupin z jednotlivých obcí (Osíka, Dolního a Horního Újezda a Seče Vidlaté) nevěděli, jak věc zaříditi, aby byl menší počet členů a podílů, protože nikdo nechtěl odstoupit. Členové družstva z Osíka pod vedením J. Šimka z Osíka č. 80 trvali na postavení nového lihovaru v Osíku. Podnik měl být čistě agrární. Toto jednání odradilo více zájemců z Dolního, Horního Újezda i Seče Vidlaté. Z Dolného Újezda ze 42 zájemců zbylo jen 7." Zásluhu na zachování lihovaru v Dolním Újezdě prokázali Kabrhel Jan (Vavrouš) z č.p. 184, Bis František z č.p. 3, Bis Josef z č.p. 13

31. 5. 1939 se mění název na Zemědělský družstevní lihovar s.r.o. v Dolním Újezdě.

Správcem lihovaru se stává Josef Hromádko ze Štěpánova, absolvent lihovarnické školy.

Provoz lihovaru se rozšiřuje novou přístavbou o výrobu bramborových vloček.

Je obnoveno původní zařízení včetně nového pařícího i destilačního kotle. V blízkosti strojovny je v prvním patře vybudován dle projektu architekta Jana Lustyka z Řetové, pod vedením zednického mistra Josefa Beneše služební byt pro správce lihovaru. V této mělo družstvo 156 členů s podíly.

Byly dovezeny dřevěné stavební díly z rozebraných vojenských objektů a byly tak vystavěny dvě haly, které zastřešily část skládky brambor, což umožnilo provoz i v době větších mrazů.

Po roce 1948 byl realizován projekt na nové odvodnění mycích linek brambor.