Z HISTORIE: ZÁKLADNÍ ŠKOLA v Dolním Újezdě

Nejstarší škola

První zmínka, která dokládá existenci školy v Dolním Újezdě, je v Trautmanndorfském urbáří k roku 1659. Nejstarší škola stála na místě dnešní mateřské školy (čp. 55) a spadala pod pravomoc vrchnosti. Výuka byla řízena vikariátem, vyučovalo se náboženství a triviu – čtení, psaní a počítání. Školní docházka byla nepovinná, od jara do podzimu chodily do školy děti z Dolního Újezdu, Poříčí, Mladočova, Desné, Horního Újezdu a Osíku.

Druhá škola

Povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let vešla v platnost roku 1774 patentem Marie Terezie. Po roce 1800 chodilo do školy až 183 žáků – pro tento počet už byla budova malá a celkově nevyhovovala, proto byla postavena škola nová na místě dnešního obecního úřadu, kde původně stála Danielská kaple. Škola byla na tehdejší poměry krásná, měla prostornou třídu s pěti okny, pohodlnou místnost pro učitele, kuchyni a komoru. V Dolním Újezdě, v té době byli ti, kteří neuměli číst a psát, spíše výjimkou, což může dokazovat efektivitu výuky ve zdejší škole (v habsburské monarchii bylo v polovině 19. století 25% negramotných).

Žáků neustále přibývalo i proto, že školní docházka byla prodloužena do 14 let věku. Pro velký počet dětí (cca 233 žáků) byl do školy přijat druhý učitel.

Třetí škola

Až do roku 1869 byla pod hospodářskou patronací litomyšlské vrchnosti, řízena katolickou církví a kontrolována vizitacemi v rámci vikariátu. Podle nového zákona byla poprvé škola oddělena od církve ve školním roce 1869/70. Nově se začal vyučovat přírodopis, přírodozpyt (fyzika), zeměpis a dějepis. V té době už stávající jednotřídní škola postavená roku 1807 nestačila narůstajícímu počtu žáků. Z iniciativy tehdejšího starosty Františka Rubka, řídícího učitele Josefa Přibyla, učitele Františka Morávka, s podporou většiny obce i okresního hejtmana byla schválena stavba nové trojtřídní školy.

Roku 1870 zbourali ochotní obyvatelé, učitelé a žáci starou školu v rekordním čase čtyř dnů. Nová škola i s byty pro řídícího učitele a dva kantory byla dokončena v následujícím roce 1871. Rozpočet na stavbu podle plánů litomyšlského stavitele Václava Nováka byl 14 000 zlatých, ale protože dopravu materiálu zajišťovali sedláci vesměs zdarma a veškeré stavební dřevo pocházelo z obecního lesa, v hotovosti přišla škola jen na 8 500 zlatých. Prvním vyučovacím dnem byl 11. říjen 1871, slavnostně byla škola vysvěcena o pouti sv. Martina litomyšlským děkanem páterem Antonínem Šantou. Řídícím učitelem a správcem školy se stal Josef Přibyl ml., syn dosavadního řídícího, který začínal v Dolním Újezdě už v roce 1824. Druhým učitelem byl František Morávek z Jedousova u Pardubic, který zde působil od roku 1866, a podučitelem byl Antonín Hájek z Velkých Sedlišť u Litomyšle.

Škola se rozrůstá

Dětí neustále přibývalo (v roce 1873 už dochází do školy 387 žáků), proto byl jeden byt učitele upraven na další, čtvrtou třídu. Roku 1876 na místo Antonína Hájka nastoupil Jan Cener z Příluky, který se stal důležitou posilou společenského života v obci, především v ochotnickém divadle. Později se oženil s dcerou Josefa Přibyla Marií – první industriální učitelkou (vyučovala ruční práce). Na místo Františka Morávka, který odešel do Cerekvice, nastoupil roku 1878 Josef Holík ze Slavče u Králova Městce. V dolním Újezdu působil až do roku 1903, stejně jako jeho kolega Tobiáš Plšek z Dobříše. Roku 1884 vystřídal řídícího učitele Josefa Přibyla Jaroslav Holub, do té doby správce školy v Bohuňovicích u Litomyšle. V budově se pro velký počet žáků (361) přebudoval druhý byt pro učitele na další, už pátou třídu. Bylo zřejmé, že budova školy nestačí, uvažovalo se o přístavbě na školní zahradě. Dočasným řešením bylo zřízení pobočky školy u Urbánků (čp. 14) – to bylo roku 1905, kdy do školy chodilo 418 dětí.

Na začátku 20. století se pozměnilo složení učitelského sboru: 1903 nastoupil Jan Nádvorník z Osíku, František Hendrych z Němčic a Václav Peterka z Lubné. Na uvolněné místo Tobiáše Plška nastoupila slečna Milada Macháčková z Prahy. Kromě výše uvedených učitelů působili na škole v Dolním Újezdu Vilém Haniš, Josef Rorejs, Augustin Racek, Oto Hampejs, Rudolf Šmejc, Erhard Litterbach a B. Haarmachová.

Čtvrtá škola

13. února 1905 místní školní rada na své schůzi rozhodla o výstavbě nové školní budovy, která by místním poměrům zcela vyhovovala. 16. září 1908 byl vysvěcen pamětní kámen a poté zazděn vpravo dole u hlavního vchodu budovy. Mimo pamětní listiny v něm byly uloženy i některé české časopisy a peníze. Projekt školy vypracoval Václav Šilhavý z Litomyšle, zednickou práci vedl mistr Jan Krejčí z Morašic, tesařinu František Štusák z Osíku, dohled od obce obstarával Jan Prokop. Účty měl na starosti Josef Kočí (čp. 215), starostou v době stavby byl Josef Švec (čp. 248). Na stavbě se pracovalo až do listopadu, kdy byly zdi vytaženy až do prvního patra. Koncem března následujícího roku pokračovala práce 76 zedníků, tesařů a pomocníků a ve školním roce 1908/09 se už v nové školní budově částečně učilo. Slavnostně byla škola vysvěcena a otevřena za přítomnosti inspektora J. Vlacha a zemského poslance Františka Trojana 11. září 1910. Ve školní budově bylo vybavených sedm tříd, pracovna pro ruční práce, dva kabinety, tělocvična, knihovna, sborovna a ředitelna. U školy byla zřízena letní tělocvična a školní zahrada. Na průčelí budovy byl sochařem Jílkem v rozměrném reliéfu vypodobněn Jan Ámos Komenský rozmlouvající s dětmi. Nahoře v reliéfu se nacházel nápis "Vlasti – národu", dole "Uč se – pracuj". Za druhé světové války musel být z příkazu protektorátních úřadů tento nápis odstraněn.

Roku 1908 odešel ze zdravotních důvodů řídící učitel Jaroslav Holub, který vyučoval ve škole 24 let. Na jeho místo nastoupil Bernard Beniš, rodák z Dolního Újezdu, syn obchodníka Ludvíka Beniše z čp. 35. Právě z iniciativy učitele Beniše byl v červenci 1914 odhalen pomník obětem selského povstání na Litomyšlsku roku 1680. Podle návrhu akademického sochaře Jana Štursy ho vytvořil sochař Otakar Velinský. Slavnostní odhalení se zúčastnilo prý asi 15 000 lidí.

XX. století

28. července 1914 vypukla první světová válka a na vojenskou službu museli nastoupit učitelé Jaroslav Bošina, Jan Nádvorník a Václav Peterka. V době války by nedostatek jídla, topiva i materiálu, k významným úpravám školy nedošlo. Děti byly často posílány domů nebo se škola úplně zavřela, protože nebylo čím topit. V listopadu 1918 se před památníkem selského povstání sešly asi tři tisíce lidí na oslavě vzniku Československé republiky. Hlavním řečníkem byl řídící učitel a zároveň starosta Sokola Bernard Beniš.

Ve školním roce 1920/21 je do školy zapsáno 450 žáků, zavádějí se nové předměty – nepovinné vyučování němčiny a francouzštiny, roku 1923 jsou schváleny osnovy k výuce občanské výchovy. Po válce probíhaly ve škole jen menší technické opravy, finančně náročnější byla oprava fasády v srpnu 1920. Roku 1924 byla škole propůjčena k tělovýchovné a osvětové činnosti nově postavená Sokolovna. Věžní hodiny byly poprvé opravovány ve školním roce 1929/30, během prázdnin 1932 proběhly na budově školy rozsáhlejší opravy – důkladně byly opraveny záchody, vymalovány chodby, kabinety a třídy. Školní kuchyně fungovala od ledna 1933 ve sklepě školy, pro přespolní děti a pro děti nezaměstnaných rodičů vařily členky místního Sokola a Orla čtyřikrát týdně polévku. V prosinci 1933 byl zaveden školní rozhlas – přijímač značky Philips se dvěma ampliony, anténou a vedením stály tehdejších 8 000 korun.

Politické události roku 1938 a hrozící světový konflikt zasáhly i do života školy: k vojenské službě byli povoláni učitelé Jaroslav Caska a Jindřich Hájek. 1. dubna 1939 nastoupil na místo ředitele školy Jan Valný, který prožil v dolnoújezdské škole podstatnou část svého života – do penze odešel v roce 1975.

Modernizace školy

První významnější stavební akce po skončení druhé světové války proběhla roku 1947. V tomto roce se vybudovalo školní hřiště a běžeckou dráhou na obecním pozemku – tzv. Tržišti. Počátkem 50. let byly vyparketovány zbývající učebny, ve sklepních prostorách se zřídila školní dílna a prostranství před školou bylo upraveno do parkové podoby.

Ve školním roce 1957/58 vznikla při škole pro děti zaměstnaných rodičů tzv. "družina mládeže". Z počátku byla umístěna v budově dnešní mateřské školy, a přestože neměla příliš dobré vybavení, hned první rok ji navštěvovalo téměř 50 dětí. Jako jedna z prvních vychovatelek v ní působila dlouholetá učitelka paní Věra Capoušková. Později se začalo používat označení školní družina. 

V 60. a 70. letech byla modernizována školní kuchyně a proběhly menší opravy tříd a přilehlých prostor školy.

Velkými stavebními úpravami prošla škola až 80. letech 20. století. V roce 1977 začala výstavba nového školního pavilonu. V první etapě se vybudoval mimoškolní pavilon, provoz v něm byl zahájen 1. 9. 1980. Zde byla umístěna moderně vybavená školní kuchyně s kapacitou 125 míst, třídy pro družinu, aula pro 150 žáků, čítárna, žákovská a učitelská knihovna a několik tříd. V letech 1982–1985 probíhala druhá etapa výstavby školního areálu – k původní budově byl přistavěn pavilon s moderně vybavenými třídami, odbornými učebnami a kabinety pro učitele. Slavnostní otevření přístavby se uskutečnilo 1. 5. 1985 a 12. 5. téhož roku se začala využívat. Přístavbou se vyřešila řada dlouhodobých organizačních, provozních a tím i výchovných nedostatků. Přestalo se vyučovat ve staré škole (dnes budova OÚ), třídy prvního stupně se přestěhovaly do historické části budovy a třídy druhého stupně do nového pavilonu. Tam mohla probíhat výuka i v odborných učebnách.

Ve školním roce 1985/86 proběhla generální oprava historické budovy školy – byly vyměněny věžní hodiny, okna, opravena střecha a fasáda.

V červnu roku 1986 započaly práce na třetí etapě výstavby školního areálu. Jejím cílem bylo spojit chodbou přístavbu a mimoškolní pavilon, vybudovat moderní tělocvičnu se sociálním zařízením a prostory pro školní dílny. Tato část byla zprovozněna ve školním roce 1989/90. Dlouhodobá stavební akce probíhala za působení ředitele Zdeňka Galatíka.

Školní rok 1989/90 a léta následující se odvíjely ve znamení významných politických změn, které se promítly i do života školy. Uzákonila se devítiletá školní docházka, do osnov bylo zařazeno namísto ruštiny vyučování angličtiny a němčiny. Ve funkci ředitele skončil Zdeněk Galatík, jeho post převzal dlouholetý učitel zdejší školy Vlastimil Pešina. Současným ředitelem je Jiří Lněnička.

Ve školním roce 1997/98 začala užívat prostory v mimoškolním pavilonu základní umělecká škola. Bylo proto nutné přemístit učebnu počítačů, školní družinu a školní klub do prostor přístavby a historické části budovy. Od 1. září 2000 mají žáci možnost využívat nově vybavenou učebnu počítačů, jejímž správcem je Vlastimil Žák. Zařízení učebny se neustále modernizuje.

V současnosti je dolnoújezdská škola velikostí budovy i počtem dětí jednou z největších venkovských škol bývalého okresu Svitavy. 

Škola dnes

Základní škola Dolní Újezd je plně organizovanou školou s 1. až 9. postupným ročníkem. Počet kmenových tříd je nyní 16 a počet žáků se pohybuje kolem 316, průměrný počet žáků ve třídě je 20. Za poslední léta se značně měnil počet žáků – např. ve šk. r. 2003/2004 bylo 375 žáků, ve šk. r. 2011/2012 bylo pouze 269 žáků (historické minimum).

Od 1. 1. 2003 je Základní škola Dolní Újezd příspěvkovou organizací. Zřizovatelem školy je Obec Dolní Újezd. Je školou spádovou, navštěvují ji žáci i z okolních obcí: Horní Újezd, Jiříkov, Václavky, Desná, Poříčí, Zrnětín, Mladočov, Budislav, Osík (výjimečně i z Proseče, Litomyšle či Říkovic).

O chod školy se stará kolem 49 zaměstnanců (z toho 25 pedagogických pracovníků, 7 asistentek pedagoga), 5 externích pracovníků pro výuku náboženství, dále 6 provozních zaměstnanců a 6 zaměstnanců ve školní jídelně.

Celý areál školy je umístěn v centru obce, školu tvoří značně složitý komplex budov. Areál se skládá z 5 budov: historická budova 1. st., pavilon 2. st., tělocvična, školní jídelna a kuchyň, pátou částí je spojovací chodba se školní družinou, školním klubem a učebnou počítačů.

V historické části budovy z roku 1910 jsou umístěny 1.-5. ročníky. V novém vyučovacím pavilonu z roku 1985 jsou umístěny převážně 5.-9. ročníky. Na ZŠ máme otevřena dvě oddělení školní družiny. Obě oddělení mají přiděleny samostatné místnosti se základním vybavením pro svoji činnost. Škola má 16 kmenových tříd a 8 odborných pracoven: fyziky a chemie, přírodopisu, zeměpisu, počítačů, cvičné kuchyně, dílen, učebna hudební výchovy. Jedna nekmenová třída v historické budově je hlavně používána pro výuku anglického jazyka.

Dále má škola vlastní kvalitní a prostornou tělocvičnu, žákovskou a učitelskou knihovnu, 11 kabinetů, sborovnu a řadu dalších potřebných místností.

Součástí školy je školní jídelna s kuchyní a zázemím pro pracovnice ŠJ (sklady, šatny, místnost pro vedoucí ŠJ), umístěna je v přízemí přístavby. Patro přístavby škola pronajímá ZUŠ.

Vnější areál tvoří prostorné školní hřiště s antukovým a travnatým povrchem používaným pro školní i mimoškolní sportovní činnosti. Za příznivého počasí zde může probíhat i venkovní výuka díky vybavení přenosnými lavičkami a stoly. Od prázdnin roku 2009 místo nefunkčního antukového hřiště je nyní větší oplocené hřiště s povrchem, tzv. umělá tráva. Školní hřiště pro školní družinu a pro první stupeň je umístěno v prostoru školní zahrady. Areál travnatého hřiště a zahrady byl v rámci investiční akce použit na umístění vrtů a šachet pro tepelná čerpadla.

Na naší škole je nabízena žákům tato zájmová činnost:

Kroužek čeština s PC navštěvují žáci 2. stupně, práce v kroužku pomáhá slabším žákům opakovat a procvičovat základní učivo, talentovaným žákům pomáhá s přípravou na přijímací zkoušky, využívají se výukové programy

Pěvecké kroužky: rozvoj hudebních a pěveckých dovedností, jsou zaměřeny na přípravu žáků na veřejná vystoupení – např. vánoční zpívání na schodech, vánoční koncert pro důchodce v DPS, vánoční koncert v kostele sv. Martina, veřejné vystoupení ke Dni matek v Sokolovně, podzimní setkání seniorů v Sokolovně aj.

Příprava na přijímací zkoušky z M – pro žáky 9. tř.

Technické práce – práce v dílnách

Fyzikální praktikum – fyzika zajímavě

Kroužek základů ruského či francouzského jazyka

Sportovní hry – pro žáky 1. i 2. st. – třikrát týdně

Školní projekty a aktivity:

Žáci školy se zúčastňují velkého množství soutěží, olympiád, exkurzí, kulturních a jiných představení, výstav a přednášek, pod vedením učitelů připravují programy a představení pro sebe i pro veřejnost. Velmi pestrá je sportovní činnost, i mimoškolní, aktivity čtenářské, jazykové, výtvarné, matematické a fyzikální, dějepisné a zeměpisné, ekologické a přírodovědné aktivity, sběrové akce aj.

Tradicí se již staly tyto akce: Olympijský den, Dětský den, Čtenářský den, Pasování na čtenáře, vánoční besídky, soutěže Mikroregionu Desinka, pobyt v přírodě pro 5. ročníky, branně turistický kurz pro žáky 8. tříd, matematické soutěže – Pythagoriáda, matematický klokan a přírodovědný klokan, soutěže v českém a v anglickém jazyce – olympiády, zeměpisné a dějepisné olympiády a soutěže – tradiční je účast v krajském kole na zámku v Pardubicích – vyhlašuje Krajské muzeum Pardubice, činnosti Klubu mladých čtenářů, přírodovědné soutěže – často míváme nejpočetnější a nejúspěšnější výpravu z řad 1. stupně, ekologické akce a sběry papíru (za posledních 10 let se nasbíralo 267 850kg papíru), nápojových kartonů, pomerančové kůry a pet víček. Velmi významný pro zájmovou činnost je a byl sportovní projekt Sazka Olympijský víceboj a školní kola ligy sálové kopané a florbalu. Škola je v celorepublikové asociaci školních sportovních klubů. Sedmé třídy absolvují lyžařský výcvik, 3. a 4. třídy plavecký výcvik, zájem je o lyžařský kurz pro žáky 1. stupně ve spolupráci s lyžařskou školou Peklák Česká Třebová, o školení Mladý zdravotník a kurz první pomoci.

Humanitární akce a sbírky, např. adopce na dálku – příspěvek na vzdělávání pro žáka z Bangladéše, svůj kolorit má tradiční zápis do 1. tříd – vždy tematicky zaměřený, patronáty nad nejmladšími žáčky, pedagogické praxe našich bývalých žáků, činnost redakční rady školního časopisu.

Nezapomenutelnou akcí se stala 4. září 2010 oslava stého výročí otevření historické budovy školy, která byla spojena s oslavou 330. výročí Selského povstání na Litomyšlsku. Celý pedagogický kolektiv se zapojil do příprav. Připraveny byly velké panely s fotografiemi ze života školy z průběhu století. Učitelé připravili velmi hezký katalog. V den oslavy byla celá škola otevřena veřejnosti – a občané nezklamali. Stovky lidí, mladých, starých, školáků i přespolních návštěvníků procházely budovou, prohlíželi si třídy, pomůcky i vystavené panely, besedovali s učiteli a vyslovovali velkou pochvalu za vše, co viděli. Katalogy byly velmi rychle rozprodány. Byla to krásná akce, a pochvaly byly tou nejlepší odměnou.  

Významné byly dva projekty zaměřené na rozvoj technického vzdělávání ve spolupráci se středními automobilovými školami v Holicích a v Ústí nad Orlicí. Poslední získané granty byly zaměřeny na rozvoj čtenářství, výuku cizích jazyků a podporu výuky matematiky, přírodovědných a technických oborů (čtenářské dílny, zahraniční jazykové vzdělávací pobyty v Anglii pro žáky 9. tříd apod.), a další. 

V říjnu 2013 získala naše základní škola vynikající úspěch v soutěži E.ON Energy Globe Award ČR 2013, za projekt Snížení energetické náročnosti. Naše škola byla tímto nominována mezi tři nejlepší projekty v rámci celé ČR v kategorii obec. Slavnostním přestřižením pásky v listopadu 2012 skončila rekonstrukce historické budovy a modernizace vytápění školy. Následoval den otevřených dveří, kdy do ZŠ přišlo opět několik set obyvatel a zájemců o prohlídku nejen kotelen a půdy, ale i celého areálu školy.

Škola není izolovaná, spolupracuje s mnoha subjekty: s okolními MŠ, ZŠ a obecními úřady spádových obcí, se ZUŠ Dolní Újezd, místní knihovnou, s TJ Sokol, se ZD Dolní Újezd, s Klubem oživení historie obce, s kulturní komisí, se Sborem dobrovolných hasičů, s Výtvarným studiem Šárky Hrouzkové, s dětským zdravotnickým střediskem, s Policií ČR – oddělení Litomyšl, a mnoha dalšími.

Zpětná vazba potvrzuje, že s žáky naší školy jsou v převážné většině na středních školách spokojeni. Během školního roku navštěvují naši školu bývalí žáci – přicházejí pozdravit kantory a zavzpomínat si. Tradičně školu navštěvují bývalí žáci při příležitosti tzv. schodníků.

Práce učitelů je náročná psychicky i fyzicky. Vyžaduje od nich maximální soustředění i sebevzdělávání. Zatím si to nejméně uvědomují úředníci Ministerstva školství, kteří zahlcují pedagogy přemírou zbytečné byrokracie.

ŘEDITELÉ A ZÁSTUPCI ŘEDITELŮ OD ROKU 1824